Reportáž z DreamHack Winter

Naše Hearthstone sekce se už tradičně vydává v zimě na Dreamhack Hearthstone Grandprix. Náš hráč Heki si pro Vás připravil souhrnnou reportáž z této akce. 🙂 


Naše posádka se skládala z 8mi členů. Jádro tvořila HS sekce Inside Games (Pardub, Jobsad, martim, Heki) vedená kapitánem Powerem jako řidičem a byla poSílená o letošní tuzemskou turnajovou hvězdu Vlčáka jakožto druhého řidiče. Místa doplnili dva casual hráči – mladý Strangerj z INAE, který se tak stal historicky prvním zástupcem tohoto teamu na Dreamhacku a ReloadCZ alias Krumpáč, pro kterého to byla jedinečná příležitost, jak vytáhnout paty z české kotliny. Plány na odjezd ve středu se den předem změnily a po půl dni vyjednávaní se slovenskými odbory jsme se nakonec shodli na času odjezdu v 17:30. Žádný plán ale nevydrží kontakt s realitou a nejinak tomu bylo i v našem případě. Vlčák jedoucí vlakem přes Plzeň do Prahy zažil zač je toho motto Času Dost a průvodčí mu oznámil, že vlak dál nepojede a ať si počká dvě hodiny na další. Musel tedy rychle zavolat papataxi a nechat se odvézt do Prahy tak. Nakonec tedy naše rudá dodávka z půjčovny mohla odstartovat i se všemi členy posádky něco málo po 18. hodině. Trajekt z Rostocku, který jsme museli stihnout měl čas odjezdu v 0:45 po půlnoci. Říkali jsme si, že to nebude problém, na německých dálnicích bez rychlostního limitu jakékoli zpoždění doženeme snadno. Omezovač na 120 v autě byl jiného názoru. Takže jsme museli jet přes 6 hodin bez zastávky, abychom už neztratili ani minutu. Vypadalo to celkem dobře, podle navigace jsme měli víc než půl hodiny rezervu i při stosedmnáctce. Víc jsme dokázali jet jedině z kopce. Poněkud nepříjemné bylo topení v autě, které smažilo hlavně levou stranu vzadu a řidič ani posádka s kombinovaným IQ přes 1000 ho nedokázala žadným pokusem ztlumit nebo zkrotit. Až na zpáteční cestě, asi dvě hodiny před dojezdem si Krumpáč všiml, že ovládání na topení pro zadní část auta je na stropě uprostřed 😀

Něco po desáté hodině ale nastala další komplikace – před námi jelo auto s nadměrným nákladem a vedle něj dodávka s cedulí zákaz předjíždění, která jako wingman zajišťovala to, aby se o to nikdo ani nepokusil Jejich tempo se pohybovalo mezi 60-80 km/h a my sledovali na navigaci, jak se naše rezerva stále snižuje. Bez možnosti je předjet jsme se už pomalu smiřovali s tím, že nám trajekt ujede, když tu náhle konečně odbočili z dálnice. Z časové rezervy nám zbývaly zhruba 4 minuty. Vlčák zahájil stíhací jízdu po Autobahnu, za kterou by se nemusel stydět ani Simir Gerchan a s rudým zábleskem v očích nás dopravil až do přístavu přesně načas a nakonec po několika zajímavých manévrech se trefil i do správné lodi. Plavba trvala dalších 6 hodin, ale cesta po Švédsku už probíhala v klidu a před polednem jsme dorazili na ubytování. Navečer ovšem zasáhla celou Evropu vlna ledovek a ti, kteří jeli o pár hodin později rozhodně na švédské silnice jen tak nezapomenou.

Odpoledne jsme ještě ladili lineupy a balíčky a pak už jen odpočívali nebo ještě trénovali. Pardub to zalomil ihned jak mohl a dopřál si 18 hodin spánku v kuse až do dalšího dne. Nutno uznat, že se mu to vrátilo zpět bohatě. V pátek ráno nás čekal první turnajový den a 5 kol ve swissu ve formátu LHS. Rozlepíme oči pár Red Bully a bereme gear a vyrážíme na sajtu. Krumpáč všem profi gamerům vytřel zrak a ukázal, že i herní výbava s tabletem se dá prostě pobrat v igelitce 😀 Six-pack pivek mu už ale u ostrahy neprošel. Hearthstone Grand Prix bylo v zadní části jedné z hal festivalu Dreamhack, tekže tam byl relativně klid, ale na druhou stranu taky celkem klendra. Jen praví srdcaři tak hráli v dresu bez mikiny, někteří naopak hráli s šálou a čepicí. Sešlo se celkem 152 účastníků turnaje, což není až tolik a bylo tedy jisté, že skóre 7-2 bude stačit na postup do top 16. Nechyběla známá jména ze zahraniční scény a největší pozornost měly domácí hvězdy Bozzton a Orange. Oproti minulým ročníkům zde byla ale opravdu velká česká výprava hned 4 týmů a celkem přes 20 našinců. Vedlo se nám velmi dobře a tak byla skoro v každém kole na streamu vidět česká vlaječka. Heki se na stream dostal na konci druhého kola a společně se svým soupeřem se postarali o tragikomické vystoupení hodné CoacheTwisteda v jejich zápase Priesta proti Hunterovi, kde nakonec Heki utrpěl výhru. Pak už to bylo o poznání lepší a první den končili hned 3 zástupci iG se skóre 4-1. Po dlouhém dni se skoro celá česká výprava sešla na burgeru ve fast foodu.

 

 

My ale ještě neměli hotovo. Byl totiž poslední den v měsíci, a tedy konec sezóny na ladderu. Jobsad, který měl dobré výsledky na ladderu v předchozích měsících hrál o postup na playoffs. K tomu potřeboval skončit v top25 na jednou ze tří serverů. Připravil si k tomu výbornou výchozí pozici – doma a na cestě se dokázal na mobilu probojovat do top 50 na všech serverech. Den v Asii ale končil už někdy během odpoledne, kdy ještě probíhal turnaj, takže tam to nevyšlo. Šlo se tedy na Evropu a do půlnoci zbývaly necelé dvě hodiny. V restauraci hitnul 24 a s tvrdil nám, že to už vydrží a můžeme jet na ubytko. Samozřejmě to nevydrželo a musel hrát vynervovaný v autě. Nakonec odbila půlnoc a Jobsad skončil na ranku 26…To už byl na pokraji nervového kolapsu, ale nevzdal to a šel hrát na americký server. Zde se během noci párkrát potkal i s Findanem, který hrál z Čech a také si náramně užíval poslední den sezóny. Většina lidí u nás postupně odpadávala a šla spát, ale Jobsad pokračoval ve své vendetě špatným rankům a v závěrečném tažení si dal nějakých 20:1 s Odd Paladinem a skončil na ranku 6 někdy kolem páté ráno. Playoffs už jsou jisté! CG. Na druhou stranu myslím, že tento případ celkem stačí k pochopení toho, proč Blizzard upustil od následujícího roku od zahrnutí ladderu do komeptetivního hraní. Takovéhle pekelné herní session jsou opravdu na hranici psychických a fyzických možností hráčů a rozhodně to není zdravý systém. Uvidíme, jestli ten, který bude příští rok bude lepší.

Nás už ale čekal druhý herní den. Hráči postupně odpadávali, martim skončil stejně jako na jaře v top 32, ale nakonec to byli z naší výpravy Vlčák a bad boy Pardub , kteří se dostali do top 16! Vlčák bohužel do třetího dne nepostoupil, ale Pardub, jak jste všichni mohli sledovat na streamu, se dostal dalšího dne až do finále. Konečně tak mohl celý HS svět poznat, jaké je to čelit jeho emotům a načechrané ofince. Američané obzvláště milují drama, a tak komentátorka Cora byla celkem unešená z toho, co Pardub předvádí a dokonce to srovnávala s profesionálním wrestlingem a Parduba pasovala do role heela. Je pravda, že se už nějakou dobu ozývaly názory, že HS scéna nemá žádného pořádného padoucha a ty VKV už také nejsou to, co bývaly. “Well met.” nebo spíše “Ello, ello, ello…here I am!” řekl Pardub a přesto, že ve finále byli pro širokou veřejnost dva celkem neznámí hráči, tak o něj byl zájem a budilo veliké emoce. Co se týče fanoušků na místě, tak se utvořila klasická Češi útočná formace proti zbytku světa, který fandil nervoznímu Burrovi. Nakonec byl padouch Pardub poražen k velké radosti zahraničních hráčů, ale i tak urval pro iG historický úspěch a ještě se nesmazatelně zapsal do pamětí mnoha diváků. A jak se říká – špatná reklama neexistuje. Gratulace Pardubovi a díky teamu za výjezd a super turnaj a řidičům za to, že jsme to přežili bez úhony! Cesta zpátky v neděli v noci a v pondělí ráno byla únavná, ale obešla se už bez nějakých komplikací a my jsme hlavně odjížděli s dobrým pocitem, že jsme ji neabsolvovali nadarmo.

 

 

 

Tak zase příště #iGHYPE